Blog

Vánoce tentokrát v Kanadě

23.12.2014 21:28

Nedávno jsme přáli šťastný a veselý a už je to tady zase.

No a jak probíhají oslavy tentokrát v civilizaci? Lidi tu maj většinou nasvícený baráky a před nima občas pár sítících blbostí. Na chodnících není žádnej vánoční shon, protože tu všichni jezdí autem. Jinak ale prodejci neváhali a obchody jsou pěkně nazdobený.

Takže...

Přesunuli jsme se do Kanady

23.10.2014 19:04

Ocitli jsme se na rok v Kanadě. Více tady v článku:

http://idnes.cz/Qoroc

a nesměj chybět fotky:

http://koubin.rajce.idnes.cz/Kanada_-_1.-5._mesic/

Bohatá nadílka z Rýmařova

21.07.2014 15:38

Tááák, pokud už dychtivě čekáte na další počtení, něco tu pro vás máme. Jestli jsete ale příznivci článků o dvou odstavcích, raději následující soubory ani neotvírejte ;-) Karča měla v Dominikánský Republice slinu větší, než leckterej pisálek a výsledkem je pět článků původně adresovaných pouze čtenářům legendárního časopisu "Rýmařovský Horizont".


1.díl
2.díl
3.díl
4.díl
5.díl
 

Čtyři měsíce poté

01.03.2014 14:53

Ano! (pozor, nejedná se o politicky zaměřenou reklamu) Píšeme teď ve velkém, náš časopis se vydává ve třiceti jazycích, a fanoušků máme nepočítaně. Před čtyřmi měsíci bylo vše jinak. Vzpomeňte, jak byl náš blog ještě v plenkách, my byli celí nadšení do psaní pro komunitu česky mluvících lidí... tak takhle by to nebylo špatný. Začněme ale znovu a po pravdě. Před čtyřmi měsíci byl náš blog ještě v plenkách. Všechno bylo nové a témat nepočítaně. Zestárli jsme a co si budeme povídat, vy také. Nyní už můžeme témata počítat na jednom prstu jedné ruky a tak jsme rádi, že jsme objevili něco, co jsme sepsati slíbili, ale poté, sepsati zapoměli. Pohodlně se usaďte, naše vyprávění právě začíná.

Kdysi dávno, za časů temných, kdy zdejší zemi ještě brázdili indiáni na čtyřhlavých koních, jsme avizovali že v dalším článku napíšeme něco málo o místní zvířeně-fauně. Jelikož jsme čekali dlouho a tato vícehlavá stvoření mezitím vyhynula, podělíme se s vámi pouze o nezajmavý zbytek všeho co se plazí, běhá a kdoví co ještě dělá. Jako třešničku na dortu vzpomeneme také místní plevel.

Když se nám vybaví, jak jsme jednou večer pod chatkou objevili první tarantuli, jenom se nad tím pousmějeme. Tehdy jsme se rozhodovali doboru půl hodinu, než jsme se ji odhodlali zabít. Bylo to pro nás nové a neměli jsme ponětí co od ní očekávat. I když jsme byli relativně blízko, tarantule se ani nepohla a jen tupě zírala (aspoň myslíme). První rána prostřednictvím rozklepané ruky padla vedle. To už asi nebožačka něco vytušila a začala prchat. Trochu uklidňující bylo, že směrem od nás a ne moc rychle. Třetí rána byla definitivní a čtvrtá a pátá už jen ze setrvačnosti. Adrenalin zapracoval a srdeční tep se pak uklidňoval celkem dlouho. Od té doby se kolem chatky potulovalo a také zahynulo ještě osm dalších. Naše kamarádka-dobrovolnice k tomu má jednu zajímavou historku. Přeloženo do češtiny to vypadalo asi takhle: Výkřik z vedlejší chatky. "Peyton? Jsi v pořádku?" "Jo v pohodě, jen je tu velkej pavouk." Druhý výkřik. "Peyton?" "Na polštáři mám tarantuli!" "Máme přijít?" "Né v pohodě, zabiju jí nožíkem." Další výkřik. "Tarantule mi přeběla přes nohu a teď se tu schovává v koutě." "Máme přijít?" "Asi jo..." Tohle všechno se odehrávalo asi v prvních dvou měsících našeho pobytu. Od místních jsme se pak dozvěděli, že bylo zrovna tarantulí období a další už by přijít neměly. Musíme zaklepat, zatím je klid.

V mezidobí se do chajdy nastěhoval ještě tak půlmetrový had. Pokud jde o první seznámení, mysleli jsme že v Dominikánské Republice hadi nejsou a tak nás trochu překvapil. Byl večer a otázku zda je jedovatý jsme si museli nechat až na příští den. Teď už víme, že jedovatí tu nejsou a proto jsme si ho občas vyfotili a šli v klidu spát. Nakonec jsme ho měli celkem rádi, protože většinu času respektoval naše soukromí a pobýval jen ve střeše. Navíc mu chutnali švábi a jiná havěť, která nechutnala naopak nám. Jednou jsme ho ale zahlídli pod schodama jak se plazí pryč. Asi mu vadilo neustálý rozsvěcení. Nenechal ani žádný psaní, tak se můžeme jen dohadovat co ho k odchodu přimělo. Možná to byl ten metrový had, který se naopak do chajdy přistěhoval. Z toho už zas takovou radost nemáme, protože se roztahuje všude a prý mu chutnají spíš voňavá kuřátka nebo malé děti.

Potovora třetího druhu se jmenuje Cienpie neboli stonožka. Vzpomínáme, že když nám o nich prvně řekli místňáci, vždycky jsme se hrabali v hlíně hodně opatrně. Jsou to totiž potvory jedovaté a naše představa byla, že vypadají nějak jako v Čechách a snadno je tak přehlédneme. Když jsme se setkali s první, trochu nás to překvapilo. Zase. Byla o dost větší s kusadlama přes celou hlavu. Ukázal nám ji Victor, který ji předtím nepozorovaně zneškodnil. O pár dní později už nás tak jeden živý exemplář překvapil o trochu míň. Pohybovala se večer před barákem hledajíc potravu. Jak ale zjistila, že ji jde o kejhák, dala se do běhu. Narozdíl od tarantulí, tohle zvířátko běhá docela rychle. Naštěstí člověk je ještě pořád rychlejší a tak za pár okamžiků byla také terminována. Od té doby jsme jich ještě pár viděli. Většinou schované pod kameny netušíc nebezpečenstvo. Občas nějakou rozpůlíte a později odněkud vyběhne jedna z poloviček, jako by se nic nedělo. To jestli dorůstaj jako žížaly, musíme ještě nastudovat. Zabitý jsme přestali počítat, ale dvacítku to už určitě překročilo. Co jsme dlouhou dobu nevěděli, jed nemá v kusadlech, ale v dvojocásku. Kdybychom to tušili, za ocásek bychom ji nechytali a to ani tu mrtvou (uklidnění pro rodiny: nic se nestalo).

Z dalších potvor musíme zmínit vosy, které se zabydlely nad vchodem do hlavní budovy. Pravděpodobně je to fajn místo, protože se časem přistěhovalo spoustu rodin. Když se ale nepodíváte nad sebe, ani si jich nevšimnete. Hnízda si tu stavějí trochu odlehčená oproti našim. V podstatě je to jen plástev stopkou přilepená ke střeše. A ta úplně největší potvora je kolibřík, kterej se nechce nechat pořádně vyfotit. No a za zmínku ještě stojí krátká návštěva jednorukýho kraba a jednooké želvy.

Co se týká zahrady, že tady všechno strašně rychle roste (obzvláště plevel), to už víte. Občas to ale není tak rychlé aby se do toho nepustili slimáci. Proto přinášíme první ze zahrádkářských tipů - slimákolap. Co k tomu potřebujeme? Bude nám stačit plastový kelímek a jeden lahváč. Kelímek zasadíme do záhonku tak aby byl jeho okraj na úrovni země. Půdu okolo srovnáme, aby měli slimáci snazší přístup a kelímek naplníme pivem. Hladina by měla dosahovat tak centimetr pod okraj. Přejeme úspěšný lov ;-)

No dobře, ještě přidáme pár řádků o našich výletech. Od vánoc jsme se stihli podívat na spoustu míst. S Victorem po místních kopcích, taky jsme si zajeli na "Playa Diamante", což je pláž kde musíte ujít tak dvě stě metrů s vodou po kotníky, než si můžete zaplavat a písek je tady trochu jako jíl a tak voda může vytvářet zajmavé útvary. Další místo o kterém jsme se dozvěděli později a shodou okolností je kilometr od diamantové pláže, se jmenuje "Lake Dudu". Jsou to vlastně takové dvě laguny ve skále a nad jednou z nich je zavěšená "zip line". Na jednom konci se chytíte kladky a uprostře jezírka pustíte z výšky cca osmi metrů. Docela zážitek, kterej Karča přenechala své drahé polovičce. Taky jsme si tady zahráli fotbálek a volejbal. Za padesát kaček na celej den je to hodně zábavy. Jednou jsme taky vyrazili na lov velryb. Jako správní pracháči jsme si půjčili pořádný auto, pronajali soukromou loď a zaplatili krásný ubytování. Velryby jsme sice neviděli, ale projížďka to nebyla špatná. No a proto že to byl výlet dvoudenní, podívali jsme se ještě na další turistickou atrakci s názvem "Cascada de Limon" - na místní poměry docela velký vodopád (40 metrů vyskokej) s malou lagunou. Musíme jen dodat, že jsme se jako turisti nechovali a narozdíl od ostatních, kteří se vezli na koních, my jsme to vzali pěšmo. Teď jsme sami překvapení jak moc tady výletujem, ale kupodivu to není všechno. Další místo se jmenuje "Gri-gri lagoon" a je zajímavé hustou spletí kořenů mangrovníků. Tady jsme poprvně na ostrově ochutnali rybu a asi poprvně v životě měli rybu ozubenou (asi jako Koubovic Majda). No a teď už opravdu jen ve zkratce. Taky jsme byli v restauračce na břehu řeky, do které se dá dojet jen člunem a jiný výkend navštívili trochu adrenalinovou zábavu s názvem "27 waterfalls", kde si postupně všech dvacet sedm vodopádů sjedete, nebo seskočíte. Občas si jen tak zaskočíme na surf a jednou jsme dokonce byli v Puerto Plata ve velkém supermarketu! Zažili jsme tam trochu kulturního šoku - takových věcí na výběr po tom, co pět měsíců nakupujeme skoro výhradně u našich sousedů v colmadu. Jo a nesmíme zapomenout na dvě odpolední návštěvy dvou plážových restaurací. Poprvně jsme náhodou v televizi zahlídli hokej Česko-Švýcarsko a podruhý jsme se strefili do "happy hour" a dostali k jedné pizze druhou zdarma. Teď už víme kdy chodit na večeři :-) Tak a je to. Už ani písmeno.

 

v MF dnes, vydáno včera

03.01.2014 14:26

tak už je to tady. samochvála smrdí, ale.... dobrá práce :-D

(ptá se na to víc lidí, tak ještě krátký dodatek: Článek jsme psali sami, nebyl to žádný rozhovor. Prostě jsme se zeptali, jeslti by měli zájem)

http://cestovani.idnes.cz/dlouhodoby-pobyt-v-karibiku-temer-zadarmo-fiv-

Vánoce a nový rok

31.12.2013 21:04
Tak aby to tu o vašich svátcích nezelo prázdnotou, dovolíme si vypnit pár řádků nastíněním zdejší vánoční atmosféry. Začneme klasicky počasím. Ochladilo se a teplota se nám tu přes den motá kolem osmadvacítky, v noci pak zaznamenáváme mrazivých třiadvacet. Naše spacáky to ale netrápí, jsou totiž vhodné až do extrémních plus čtrnácti stupňů. No a protože je období dešťů, občas nám tu i zaprší. Většinou ale tak, že když přichází déšť, o kousek dál už zase svítí sluníčko. Taky si myslíme, že by mohlo víc pršet spíš v pracovních hodinách než o přestávkách a večerech, ale přes četné pokusy a experimenty s ovlivňováním počasí, zatím nemáme adekvátní výsledky. Deštivé počasí ale prospívá zdejší květeně, což je fajn. Ve zvířecí říši se zase radují moskyti, což není fajn, ale zase nijak hrozný taky ne. Stačí se máznout. Repelentem. 
 
No dobrý. Tak teď něco k místním oslavám. Lidé tu vánoce slaví skoro jako u nás a probíhá to asi takhle. Čyřiadvacátýho večer se rodina sejde (ostatně jako každý jiný den) a dají si něco k večeři. Průzkumy ukázaly, že jde většnou o bramborový salát a kuře, nebo prasátko doplněné rýží s fazolema. U bohatších rodin se pak předají nějaké drobné dárky. No a je hotovo. Tomuhle všemu ale předcházejí přípravy zase podobné jako u nás. Když večer procházíte vesnicí, blikají na vás různá světýlka ať už z keřů, nebo stěn dřevěných baráčků. Z obchodu odvedle zaslechnete vánočně znějící píseň a v půl páté ráno vás někdy probudí průvod zvěstující Krista procházející vesnicí za doprovodu bubnů a trumpet. Prvně jsme si mysleli, že je to nějaká sekta, ale teď plánujem se k nim čtyřiadvacátýho přidat. Ještě musíme dodat, že na farmě jsou na nás hodní a proto budeme mít na štědrý den a den poté volno (fajn že to není o víkendu :).
 
Protože jsme zjistili několik velmi závažných věcí, samozřejmě se s vámi o ně podělíme. Mysleli jsme, že dárky si předávají skutečně jen nejbohastší rodiny, ale asi to nebude tak úplně pravda. Dárky se tu předávají na tři krále - doufáme, že taky něco dostanem :) Pro zasvěcené máme ještě jednu novinku. Naše nejůžasnější koordinátorka dobrovolníků byla konečně vyhozena. Jůchů :- No a co dál? V podstatě už nic. Nový rok moc slavit nebudem, ale půjdeme se o půlnoci projít na pláž. Z místní pevnosti je plánovaná dělostřelecká salva doprovázaná nízkým průletem národní letky při hlasitém bubnování demonstrujích nudistů. No, vlastně nevíme co se bude dít, ale čekáme že ohňostroj, tak to půjdem omrknout. 
 
Přejeme příjemné probuzení v posteli a brufenem nevyplněný první den roku dvoutisícího čtrnáctého. 
 
Saludos
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Fotky a něco málo v angličtině

11.12.2013 15:15

Spoustu fotek máme taky na rajčeti (koubin.rajce.idnes.cz) a občas něco napíšem na stránky farmy (tainofarm.com). Kromě toho se nám povedlo protlačit článek do nejmenovaných online novin. Až vyjde, přidáme sem odkaz :-)

 

Poživatiny aneb jak zdravě jíme

27.10.2013 13:40

Nejzdravější jídlo jsme měli v letadle, pak už to šlo jenom z kopce  ha ha :-).

YUCCA - původní jídlo indiánů. Kořen, který po uvaření chutná trošku jako náš brambor, detoxikuje organismus, pomáhá odstraňovat pocit únavy, pomáhá proti akné a kožním problémům, podporuje pravidelnou stolici :) prostě samý pozitiva, bohužel nic z toho nepotřebujem ;-).

AUYAMA - naše dýně, které je tady spousta a kromě dýňového koláče a kompotu jsme ji snad měli už na všechny způsoby (dýňové kari je fakt dobrota - Terezko, to bys určo nečekala, že?:)). BATATA - sladká brambora, typická je červená hlíza a může se vařit jak na sladko tak na slano. AGUACATE - avokádo, výborné nejen jak ho známe my v guacamole, ale taky jako nakrájené na kostičky s extra pálivými chilli papričkami (těch je na farmě snad vůbec nejvíc :-)), olivovým olejem a solí. Naše avokáda právě dozrávají, ale pravidelně nás jimi zásobuje Viktor a jeho maminka. Když už jsme u příloh a salátů - moc dobrý je čerstvý salát z listů ŠPENÁTU, RUKOLY, BRUSINKOVÉHO IBIŠKU A MORINGY (strom, původem z podhůří Himaláje, jehož listy i lusky obsahují bílkoviny, minerály, proteiny a kousky zlata). Taky tu máme kakaovník (Kouďáku, už domlouváme byznys :-)) a kávovník, jejichž plody ale teprve dozrávají, tak uvidíme, jestli se nám podaří je ochutnat zpracované.

Ovoce na farmě - MANGO - není třeba představovat, ale určo bychom dodali, že zralý mango chutná o poznání líp, než to, který dozrává někde po cestě do supermarketu. Nebo aspoň z obrázků to tak vypadá :-). CARAMBOLA  alias STAR FRUIT - ovoce ve tvaru hvězdy, veliké asi jako dvě a čtvrt hrušky. Když je zralé, je žluté a jí se celé včetně stopky, listů, větviček a kmene. Stromky jsou pak často dosti okousané :-) Dužina je podobná dužině hroznů a chutná trošku jako mix jablka a hroznů. GUINEOS - naše banány, právě kvetou a je to fakt nádhera - obrovský fialový květ, který se postupně rozevírá a v něm jsou další květy, ze kterých vystupují další květy a z těch budou trsy malých banánků. PLÁTANO - odrůda banánů s tužší slupkou i vnitřkem, které se používají na vaření. Nejdřív jsou zelené, postupně žloutnou a černají (ale to už není dobře) a jsou dobré osmažené jako chipsy. Poznámka pro zvědavce - nekřiupají. Člověk ale někdy neodolá a sní je i jen tak bez vaření a je to taky v poho :-). LECHOSA - papaya - právě kvete a zároveň i dozrává. Veliké žluté (když je zralá) plody prapodivných tvarů, zase asi není třeba představovat, nicméně kromě toho, že dobře chutná taky podporuje srdeční činnost, posiluje imunitní systém, zlepšuje náladu a posiluje životní energii :-). Oléééé!!! POMELO - je těžký uvěřit, že se pod jejich vahou nezlomí větve, jsou fakt obrovský a nejen že obsahují jen málo kalorií, ale jsou taky dobré jako prevence proti srdečním chorobám a snižují cholesterol (wikipedie to všechno ví ;.-). ABIU - nejsladší ovoce, který jsme kdy jedli. Vypadá trošku jako naše jablíčko nebo citron bez ďubek, je žluté a jí se jen dužina bez pecek, která chutná po vanilce. Fakt pochoutka největší :-). Jíst slupku se nevyplácí - slepené rty pak od sebe těžko dostáváte. Uplatnění nalezne pouze v upovídaných domácnostech.

Sladší už je asi jen CAŇA DE AZÚCAR - cukrová třtina - vypadá jako bambus, jen má tmavě fialovou barvu a musí se osekat (nejjednodušeji mačetou) od pevné šlupky. Uvnitř je bílá dřevnatá dužina, která se kouše. Je fakt sladká jako med a po vycucání veškerého cukru se dřevnatý zbytek dužiny vyplivne. No a sladší než cukrová třtina je už fakt asi jen MED, který tu máme taky. Teda včely ho mají a my jim ho krademe. Stáčí se asi třikrát do roka a zrovna před pár dny jsme u jednoho takovýho večerního stáčení asistovali (koukáním a focením), což znamená, že máme svůj vlastní med - jupííí :).  No a protože máme na farmě i kravky (právě včera v noci se narodilo nové telátko), tak máme i čerstvé MLÉKO.

Nejen z mléka člověk je živ, a proto nejde nezmínit tekutinu z nejvzácnějších - PIVO! :) Mistní pivko se jmenuje BOHEMIA a na etiketě má napsané CERVEZA TIPO PILSNER - tedy volně přeloženo, pivo typu plzeňského a kupodivu chutná fakt dobře, skoro jako naše český. Dá se koupit jen v lahvi a půllitr stojí v přepočtu asi 35 Kč. Spolu s místním žlutým pečivem a vodou nejčastější položka na našem nákupním seznamu. Češi se prostě nezapřou :-).

Takže asi tak :-). Pokud jste dočetli až sem, gratulujem, díky a příště ahoj - na řadě jsou zvířata a Honzův výmluvný komentář ;-).

První dojmy

12.10.2013 20:10

Dnes jsme tu šestý den a právě jsme se vrátili ze surfařského městečka Cabarete v pětimístném taxíku, ve kterém nás bylo osm - z toho čtyři ve předu :-). Ningun problema. Dopravní prostředky jsou tady vůbec dobrodrůžo. Nejčastěji se jezdí na motorkách, v carritos (něco jako taxi) a naše oblíbené guagua (hippy dodávka, do které je taky možné nacpat kupu lidí).

Bydlíme na permakulturní farmě v malé vesničce Los Brazos, kde nás Victor - jeden z místních farmářů - každý den učí něco nového. Pěstuje se ovoce, zelenina, chová se pár ovcí, slepic a kravek. Pak je tu ještě náš kámoš pes Piggy a neurotická kočka Becky (the Bitch:-) ). To by bylo z těch přátelských zvířat. Mezi zvířata, která nám už tak velikou radost nedělají patří hlavně moskyti, švábi, pavouci (obzvlášťe tarantule) a stonožky, které mají nohu velikosti naší stonožky (fakt nekecáme!) a jsou stejně nebezpečné jako tarantule.

 

 

Farma je z větší části jako džungle, je tady jedna hlavní budova pro dobrovolníky, kde je koupelna, kuchyň a společenská místnost v jednom. Pár lidí na farmě stanuje, my máme dřevěnou chatku na kůlech kousíček od řeky Yassica. Pracovní den vypadá asi tak, že nás ráno vzbudí slunce, hluk vesnice a hlavně veselá muzika z místního obchůdku, která hraje na plný pecky celý den :-), jdeme ještě před snídaní tak na dvě hoďky pracovat, přes poledne vegetíme (v tom vedru se ani nic moc jinýho dělat nedá) a později odpoledne zase troška práce. Takže na pohodu ;-).

 

Komentáře

Titulek: Pozdrav Vložil: Eva V. Datum: 29.10.2013

Ahoj Honzo a ahoj Karin - já jsem Eva;-)

zdravím z Prahy a pod dnešním nadšeném líčení Aleny a Míši z toho, jak píšou na blog, mi nejde jinak, než se přidat, abych nebyla pozadu;-))
Fotky a zážitky jsou super, tak jen pokračujte! Máte také prostor pro cestování?
Opatrujte se a pište dál!
Eva

Titulek: Re: Pozdrav Vložil: koubin Datum: 12.12.2013

ahoj Evčo, pozadu nejsi, naopak tvůj příspěvek je v popředí ;-) Na tvoji radu, pokračujeme a přidáváme nějaké fotky. A protože víme, že jsi navštěvovala hodiny angličtiny, bude pro tebe i odkaz na stránky farmy.

Titulek: zdravíme a zdravě závidíme :) Vložil: Bazovi Datum: 29.10.2013

Hoj Koubovci, máte se tam nádherně, to je móóc dobře. Zdenča závidí ovoce k jídlu - to by byla dieta bez lepku!! A Honzi chaloupku na muřích nožkách - prej v Kambodži byla podobná. Sledujeme Vaše příspěvky a mrtě si vážíme, že se dělíte o zážitky. Jen tak dál. Mějte se, myslíme na Vás. Zdéňa+Baz

Titulek: Re: zdravíme a zdravě závidíme :) Vložil: koubin Datum: 12.12.2013

máme. Ovoce je tu opravdu dost a zeleninovým hladem taky netrpíme. Chaloupka je se vším všudy. Aj se zvukama pár metrů vzdálený džungle.

Titulek: zkušební spojení Vložil: Alena+Míša Datum: 29.10.2013

Ahoj Honzo a Karin,
zdravíme z Prahy. S používáním Blogu jsme na tom stejně jako "Blahoš". (Jestli se tomuto říká blog, tak je to docela jednoduché). Z celého vašeho pobytu vám závidíme polední odpočinky. Vaše chatka na muřích nohách je kouzelná. Pro nás ale už nevhodná, nedovedeme si představit, že bychom šplhaly do peřin po dlouhém "společenském večeru". A jak jsou nahoře dostupné toalety?. Nebo se musí po žebříčku do společenské místnosti? No jo, jsme samá sranda. Ale ono nám to brzy přestane-začínají inventury.
Takže ahojte, dejte pozor na Dominikánské stonožky a těšíme se na další počtení. Míša a Alena

Titulek: Re: zkušební spojení Vložil: koubin Datum: 12.12.2013

Ahojte holky, no úvod do blogování jste zvládli s přehledem. K odpoledním odpočinkům snad jen poznámka, že tu poblíž není vyvařovna a tak místo odpočinku obvykle něco kuchtíme. Kupodivu v náladě se do chajdy leze trochu líp. Odpadá totiž pátrání po tarantulích, což je fajn. Na záchod se musíme opravdu trochu projít, ale jstou tu i tací, kteří za tímto účelem z chatky nevylezou. No takový přírodňáci zatím nejsme ;-)

Doufáme že nadcházející inventura bude aspoň trochu ve vánočním duchu

Titulek: Pozdravení Vložil: Blahoš Datum: 28.10.2013

Dobrý den Karin a Honzo,
díky za odkaz a za to, že jsem součástí Vašeho adresáře...:)))
Děkuji za krásné a inspirativní fotky..to si člověk uvědomí, že "žije nějak blbě" a taky za prima komentáře a myslím celkem podrobné cestopisné poznatky:)))
Pravidelně Vás budu sledovat, nebojte a něco písnu:)) I když nevím, jestli to zvládnu..na blog jsem v životě nepsal..no jo , jsem stará škola...Tak závidím a přeji, ať se máte skvěle a "píšete svoji vlastní cestu". Blahoš

Titulek: Re: Pozdravení Vložil: Karin Datum: 28.10.2013

Moc Vás zdravíme, Blahoši a děkujeme za první komentář k našemu blogu (myslím, že jste to zvládl na jedničku (učitelka ve mně, ha ha :-). Jsem ráda, že se Vám fotky i komentáře líbí a je fajn vědět, že jsou třeba někomu i inspirací:). Jsem si jistá, že i Vy pořád píšete svůj příběh, tak jen tak dál:). Mějte se moc hezky a budeme se snažit psát dál:). Moc Vás zdravím! Karin :)

Přidat nový příspěvek